Od Ukrajiny po Blízký východ

Rusko jako pól multipolárního světa bojuje na Ukrajině se Západem. Mnohé islámské země pod vlivem západní propagandy jasně nechápaly důvody, cíle a samotnou podstatu této války v domnění, že jde o regionální konflikt (a těch je v samotném islámském světě mnoho).

Ale nyní, když globalismus v palestinsko-izraelském konfliktu přímo zasáhl všechny muslimy světa, ruská speciální vojenská operace dostává v jejich očích úplně jiný význam. Jde přece o boj mezi multipolárním světem a unipolárním, což znamená, že je veden nejen v zájmu Ruska jako pólu, ale nepřímo (nebo dokonce přímo) v zájmu všech vznikajících geopolitických pólů.

Nejlépe to chápe Čína a mezi islámskými zeměmi Írán. V poslední době však velké geopolitické uvědomění rychle roste také v jiných islámských společenstvích – v Saúdské Arábii, Egyptě, Turecku, Pákistánu, Indonésii. Odsud pocházejí pokusy o sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem, a suverénní politika Turecka. A čím více si islámský svět uvědomuje, že je pólem, jednotnou civilizací, tím je chování Ruska srozumitelnější.

Putin je i tak již populárním vůdcem v celosvětovém měřítku, zejména v nezápadních zemích. Ale nyní jeho strategie v očích světa dostává zcela jasný smysl a opodstatnění: Rusko již v plné síle bojuje proti unipolaritě, tedy proti globalismu a Západu.

Dnes Západ spolu se svým izraelským zástupcem útočí na islámský svět a vystavuje palestinské Araby genocidě.

To znamená, že přichází okamžik islámu. A v této potenciální válce muslimů se západní hegemonií, která může vypuknout každou chvíli (když znají Izraelce, není pochyb o tom, že nehodlají přestat, dokud Palestince úplně nezničí; už teď má válka biblické rozměry), islámský svět má objektivní spojence. V této situaci především Rusko a Čínu, která sama bude muset vyřešit problém Tchaj-wanu. Ale zřejmě se postupně otevřou další frontové linie.

Mohlo by to vést ke třetí světové válce? Pravděpodobně ano. A v jistém smyslu již probíhá. Aby se válka stala válkou světovou, je nezbytné především kritické množství nahromaděných rozporů, které nelze vyřešit jiným, nevojenským způsobem. Tato podmínka je splněna.

Západ se své hegemonie dobrovolně vzdát nehodlá. A nové póly – rostoucí nezávislé civilizace, velké prostory – s touto hegemonií nesouhlasí. Navíc Spojené státy a kolektivní Západ demonstrují svou naprostou neschopnost být vůdci lidstva, ale pouze podněcují nové konflikty a války.

Pokud se válce nelze vyhnout, nezbývá než ji vyhrát.

Jakou roli hraje pozice Donalda Trumpa v této rostoucí konfrontaci mezi Západem a islámem?

Biden je oddaný globalista, zuřivý rusofob a extrémní zastánce unipolarity. To je přesně to, co vysvětluje jeho vytrvalou podporu kyjevského neonacistického režimu a totální ospravedlnění Izraele – včetně přímé genocidy.

Trumpova pozice je složitější. Je to klasický nacionalista, nejdůležitější jsou pro něj zájmy Ameriky jako státu, a ne pomíjivé plány světového vládnutí. Trump je vůči Rusku víceméně lhostejný, více ho znepokojuje obchodní a ekonomická konkurence s Čínou. Ale zároveň je zcela pod vlivem americké sionistické lobby. A proto v blížící se válce Západu s islámem z jeho strany a ze strany republikánů obecně nelze očekávat zmírnění napětí.

V této souvislosti, pokud Trumpův návrat do Bílého domu může oslabit podporu Ukrajiny (což je pro Rusko velmi důležité), pak vůči muslimům a zejména Palestincům bude provádět poměrně tvrdou politiku – možná ještě tvrdší než Biden. Proto musíme být realističtí a počítat s vážnou, obtížnou a vleklou válkou.

Je jen důležité si uvědomit, že se nejedná o náboženský konflikt. Je to válka ateistického, materialistického Západu proti všem tradičním náboženstvím. To znamená, že je docela možné, že nadešel čas poslední bitvy.

Přeroste tento blížící se konflikt v jadernou válku? Nelze to vyloučit, zejména použití taktických jaderných zbraní.  Je nepravděpodobné, že ti, kteří mají strategické jaderné zbraně (Rusko a země NATO) je použijí – to by se rovnalo zničení celého lidstva. Ale protože Izrael, Pákistán a možná i Írán mají taktické jaderné zbraně, nelze jejich lokální použití vyloučit.

Jaký bude světový řád během této blížící se konfrontace? Zde neexistuje žádná hotová odpověď. Jediné, co je jistě vyloučeno, je nastolení pevného a stabilního unipolárního světového řádu, na kterém globalisté tak zoufale lpí.  Svět už nebude za žádných okolností unipolární. Svět bude buď multipolární, nebo nebude existovat vůbec. Čím více a agresivněji bude Západ trvat na udržení své hegemonie, tím bude zápas zuřivější.

Ale multipolarita nenastane sama o sobě. Nyní dochází k výraznému přeskupení islámského světa. Pokud se muslimové dokážou sjednotit před společným krutým nepřítelem, znamená to, že vznikne plnohodnotný islámský pól. Pokud selžou, oddálí to nástup multipolarity.

Zdá se, že každý z pólů musí prokázat své právo na existenci prostřednictvím konfliktu. Rusko se po vítězství na Ukrajině stane plnohodnotným a suverénním pólem. Čína – vyřešením problému Tchaj-wanu.

Islámský svět – trvá na spravedlivém řešení palestinské otázky.

Dále přijde na řadu Indie, Latinská Amerika a Afrika, které se stále urputněji střetávají s neokoloniálními silami Západu. Všechny póly multipolárního světa budou nuceny složit svou zkoušku.

A pak se částečně vrátíme k předkolumbovskému uspořádání světa, ve kterém vedle západní Evropy koexistovalo několik říší – čínská, indická, ruská, osmanská, perská, ale i samostatné silné státy v jižní Asii, Africe a Latinské Americe. I Oceánie měla své vlastní politické a sociální systémy, které později evropští kolonialisté a rasisté přirovnali k „divokosti“ a „barbarství“. Proto je multipolarita zcela možná. Takovým bylo lidstvo před začátkem globalistické imperialistické politiky Západu.

To neznamená, že se na planetě okamžitě usadí mír. Ale takový multipolární světový řád bude v každém případě mnohem spravedlivější a vyváženější.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

Zdroj