Palestinsko-izraelská válka v kontextu hlavní geopolitiky

Dvě katastrofy (Shoah vs. Naqba)

Především došlo ke dvěma katastrofám jedna po druhé v Izraeli a v pásmu Gazy – útok Hamasu na Izrael s četnými civilními oběťmi a braním rukojmích a izraelské odvetné útoky na pásmo Gazy, které byly zvláště významné z hlediska brutalita a počet civilních obětí, zejména žen a dětí, byly mnohonásobně brutálnější. Pozemní operace IDF udělala situaci ještě katastrofálnější a počet obětí – včetně dětí, žen a starých lidí – dosáhl nepředstavitelných úrovní.

Obojí je hrubým porušením přirozených práv lidí, zločiny proti lidskosti a neospravedlnitelné. Zároveň však izraelské uplatňování Lex Talionis vyústilo v přímou genocidu proti obyvatelstvu Gazy, které již bylo nuceno žít v příšerných podmínkách koncentračního tábora. Hamas spáchal teroristický čin, Izrael odpověděl rozsáhlou genocidou. Oba se postavili mimo meze zákona a přijatelné lidské metody řešení politických rozporů.

Geopolitika přechodu: multipolarita versus unipolarita

Ale geopolitika je další krok. I když je rozsah izraelských útoků mnohem větší, hodnocení toho, co se děje v Gaze, nezávisí na tom, ale na hlubších geopolitických vzorcích. Zvažme je odděleně od morální stránky problému.

Stávající světový řád je přechodným řádem. Dnes dochází k přechodu z unipolárního světa (který vznikl po rozpadu SSSR a rozpuštění sovětského tábora) k multipolárnímu světu. Póly multipolárního světa jsou již zcela jasné. Jsou to Rusko, Čína, islámský svět, Indie a Afrika a Latinská Amerika jsou na cestě tam. Ve skutečnosti se jedná o celé nezávislé civilizace. Nejvýznamnější z nich jsou zastoupeny v BRICS, které – zejména po summitu v Johannesburgu v roce 2023 – všechny tyto civilizace sdružuje (přistoupení Saúdské Arábie, Íránu a Egypta znamená přítomnost významných zemí islámského světa, Etiopie posiluje africkou faktor a Argentina doplňuje jádro jihoamerických zemí). Multipolární svět den ode dne posiluje svou pozici. Západní hegemonie slábne.

Globalistické vedení Západu a zejména Spojených států se však snaží za každou cenu zachovat unipolaritu, aby trvalo na své komplexní vojenské, politické, ekonomické, kulturní a ideologické dominanci. Toto je hlavní rozpor naší doby: eskalace konfrontace mezi unipolaritou a multipolaritou. V tomto kontextu je třeba nahlížet na nejdůležitější konflikty a procesy ve světové politice.

Globální význam konfliktu na Ukrajině

Konflikt na Ukrajině se vysvětluje touhou oslabit suverénní Rusko, které se znovu prosazuje jako nezávislý pól. Globální Západ podporuje Zelenského loutkový režim jen proto, aby zabránil návratu Ruska na světovou scénu jako nezávislého herce. Tuto politiku důsledně prosazoval prezident Putin během svého funkčního období. A poté, co zpočátku posílil politickou suverenitu Ruska, postupně přešel k tomu, aby Rusko etabloval jako nezávislou civilizaci, která odmítá nejen geopolitickou hegemonii Západu, ale i jeho hodnotový systém. Rusko se výslovně zavázalo (v dekretu 809) k tradičním hodnotám a rozhodně odmítlo západní liberalismus, LGBT agendu a další normy západní ideologie, které jsou v Rusku považovány za perverze a anomálie.

Západ v reakci na to podpořil puč v Kyjevě v roce 2014, po zuby vyzbrojil Ukrajinu, pomohl šířit neonacistickou rusofobní ideologii na Ukrajině a vyprovokoval Rusko k zahájení speciální vojenské operace. Kdyby to nezačal Putin, udělal by to Kyjev.

Tak byla na Ukrajině otevřena první fronta horké války multipolarity proti unipolaritě.

Rusko pod vedením Putina si přitom plně uvědomuje, že nemůže být jedním ze dvou pólů, jako tomu bylo v dobách SSSR. Nové civilizace zvedají hlavu – Číňané, islamisté, Indové, Afričané a Latinoameričané. A Rusko je vidí jako spojence a partnery ve skutečné a rovné multipolaritě. Svět si to ještě neuvědomil, ale postupně multipolární vědomí roste a sílí.

Totéž platí o otázce Tchaj-wanu, který by mohl (a jednoho dne se stane) další frontovou linií mezi unipolaritou a multipolaritou – tentokrát v zóně Tichého oceánu.
Nová zlomová linie

Ale události v Izraeli, útok Hamasu a odvetné zabíjení Palestinců Izraelem otevřely další frontovou linii. Tentokrát, prostřednictvím bezpodmínečné a jednostranné podpory Izraele (stejně jako na Ukrajině), navzdory ohavným zločinům IDF proti civilnímu obyvatelstvu v pásmu Gazy, vstoupil Západ do fáze konfrontace s celým islámským světem. To znamená, že se do popředí dostal další pól – islámský pól. S ohledem na to, co Izrael dělá v Gaze a na zbytku palestinských území, a s ohledem na minulé nespravedlnosti vůči palestinskému obyvatelstvu, které bylo vysídleno do ghett a rezervací na jejich území, islámský svět nemůže jinak, než uznat svou jednotu.

Palestinská věc dnes spojuje sunnity a šíity, Turky a Íránce a znepřátelené strany ve vnitřních konfliktech s Jemenem, Sýrií, Irákem nebo Libyí. Přímo se týká muslimů v Pákistánu a Indonésii, Malajsii a Bangladéši. Nenechává nedotčené ani muslimy ve Spojených státech a Evropě, v Rusku nebo v Africe. A samozřejmě, navzdory jejich politickým rozdílům, jsou nyní Palestinci v Gaze a na Západním břehu jednotní v boji za svou důstojnost.

V posledních desetiletích se USA podařilo vyhladit konsolidaci muslimů kolem palestinské otázky, rozdělit je do skupin, přinutit je a lstivě je donutit k normalizaci vztahů s Izraelem. Ale všechna ta politika se minulý měsíc rozpadla. Jasná podpora Izraele, i po tom, co již před očima lidstva udělal v Gaze, nutí islámský svět překonat své vnitřní rozpory a vstoupit do přímé konfrontace se Západem.

Jak Izrael, tak Ukrajina jsou jen zástupci západní hegemonie – arogantní a krutí, nevyhýbají se žádnému zločinu a rasistickým projevům a činům, ale nejsou problémem. Jsou to jen nástroje velké geopolitiky – geopolitiky unipolárního světa. Přesně to nedávno naznačil ruský prezident Vladimir Putin, když mluvil o pavoucích, kteří spřádají globální síť nepřátelství a sváru. Měl na mysli globalisty a jejich kolonizační taktiku rozděl a panuj. Pokud však porozumíme povaze strategie těch, kteří se zoufale snaží zachránit unipolární svět a západní hegemonii v agónii, můžeme vědomě vybudovat alternativní model, jak tomu čelit, a sebevědomě a kolektivně směřovat k vytvoření multipolárního světa. .

Potřeba upevnění islámského pólu

Konflikt v Gaze a v širším měřítku v Palestině je přímou výzvou pro celý islámský svět – pro islámskou civilizaci jako celek. Ne pro žádné konkrétní lidi – a dokonce ani pro všechny Araby. Západ je skutečně ve válce s islámem jako takovým. To je jasné téměř všem politickým vůdcům – od Salmana bin Abdul-Azize Al Sauda po Erdogana, od ajatolláha Chameneího po vedení Pákistánu, od Tuniska po Bahrajn, od Erdogana po úřady v Jemenu, od salafistů a wahhábistů po šíity a súfisty. . Političtí oponenti v samotné Palestině, Sýrii, Libyi, Libanonu, šíité a sunnité nyní musí bránit svou důstojnost a dokázat, že muslimové jsou nezávislá, suverénní civilizace, která nebude tolerovat, aby se s nimi takto zacházelo.

Erdogan pohrozil Západu džihádem a odvolal křížové výpravy. To je velmi nešťastné srovnání. Moderní globalistický Západ nemá s křesťanskou civilizací nic společného. Západ na mnoho staletí zpřetrhal vazby s křesťanskou kulturou a postavil se na stranu materialismu, ateismu a individualismu. Křesťanství nemá nic společného s materiální vědou, se sociálním a ekonomickým systémem holého zisku, s legalizací perverze a proklamováním patologie za normu, s ochotou přejít k postlidské existenci – která mimochodem píše s nadšením izraelský posthumanistický filozof Yuval Harari. Západ je protikřesťanský fenomén a nenese si žádný kříž ani sám se sebou, ani na sobě, Izrael je židovský a sekulární západní stát a s křesťanstvím nemá nic společného. Takže když muslimský svět čelí Západu, není to jako civilizace Krista, ale jako civilizace Antikrista, Dajjal.

Ruská mise je jasná

Rusko jako pól multipolárního světa už na Ukrajině válčí se Západem. Mnoho islámských zemí, které byly pod vlivem západní propagandy, jasně nechápaly důvody, cíle a podstatu této války a věřily, že se jedná o regionální konflikt (a takových je v samotném islámském světě nemálo). ). Ale nyní, kdy globalismus přímo ovlivňuje všechny muslimy na světě, získá ruská speciální vojenská operace v jejich očích úplně jiný význam. Jde přece o boj mezi multipolárním světem a unipolárním světem, což znamená, že je veden nejen v zájmu Ruska jako pólu, ale nepřímo (nebo dokonce přímo) v zájmu všech pólů. Nejlépe to chápe Čína a z islámských zemí Írán. V poslední době však i další islámské společnosti – Saúdská Arábie, Egypt, Turecko, Pákistán, Indonésie – také rozvinuly rychle rostoucí geopolitické vědomí ve velkém měřítku. Proto ty pokusy o sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem a suverénní politikou Turecka. A čím více se islámský svět považuje za pól, jako sjednocenou civilizaci, tím je chování Ruska srozumitelnější. Putin je již dnes populárním vůdcem po celém světě a zejména v nezápadních zemích. A tím jeho strategie získává zcela jasný smysl a opodstatnění. Rusko již ze všech sil bojuje proti unipolaritě, tedy proti globalismu a Západu.

Hodina islámu

Nyní Západ spolu se svým izraelským zástupcem útočí na islámský svět a vystavuje palestinské Araby genocidě.

Pak přichází hodina islámu. A v této potenciální válce mezi muslimy a západní hegemonií, která může vypuknout kdykoli – s vědomím Izraelců se nepochybně nezastaví, dokud úplně nezničí Palestince (válka již dosáhla biblických rozměrů) – islámský svět objektivní spojenci. V této situaci jde především o Rusko a Čínu, které zase musí vyřešit tchajwanský problém. Postupně se ale nejspíše otevřou další frontové linie.

Třetí světová válka?

Mohlo by to vést ke třetí světové válce? S největší pravděpodobností ano. A v některých ohledech již probíhá. Aby se válka stala válkou světovou, je v první řadě zapotřebí kritické množství nahromaděných rozporů, které nelze vyřešit žádným jiným nevojenským způsobem. Tato podmínka je již splněna. Západ nemá v úmyslu dobrovolně se vzdát své hegemonie. A nové póly – vznikající nezávislé civilizace, velké prostory – nejsou připraveny tuto hegemonii tolerovat. USA a kolektivní Západ tím více demonstrují svou naprostou neschopnost převzít vedení lidstva tím, že svou politiku nepoužívají k odstranění nových konfliktů a válek, ale pouze k jejich přiživování. Pokud se válce nelze vyhnout, zbývá ji vyhrát.

Trumpova pozice

Jakou roli hraje pozice Donalda Trumpa v této sílící konfrontaci mezi Západem a islámem? Biden je zarytý globalista, fanatický rusofob a extrémní zastánce unipolarity. To vysvětluje jeho rozhodnou podporu neonacistickému režimu v Kyjevě a jeho bezvýhradné ospravedlňování Izraele – dokonce až k naprosté genocidě. Trumpova pozice je poněkud jemnější. Je to klasický nacionalista, pro něj jsou nejdůležitější zájmy Ameriky jako státu, ne pomíjivé plány na ovládnutí světa. Pokud jde o Rusko, Trump je lhostejný, jde mu spíše o obchodní a ekonomickou konkurenci s Čínou. Zároveň je ale také pod plným vlivem sionistické lobby v samotné Americe, a tak se neočekává, že by jeho nebo obecně republikány oslabila blížící se válka Západu proti islámu. V této souvislosti sice Trump oslabí podporu pro Ukrajinu (což je pro Rusko velmi důležité), ale bude vůči muslimům a zejména Palestincům vést docela tvrdou politiku – možná ještě tvrdší než Biden. Musíme tedy být realističtí a očekávat vážnou a vleklou válku.

Je jen důležité si uvědomit, že se nejedná o náboženský konflikt. Je to válka ateistického materialisty Dajjala proti všem tradičním náboženstvím. To znamená, že možná nadešel čas poslední bitvy.

Pravděpodobnost jaderné války

Přeroste tento hrozící konflikt v jadernou válku? To nelze vyloučit. Zejména použití taktických jaderných zbraní. Je nepravděpodobné, že by je použili ti, kdo mají strategické jaderné zbraně (Rusko a země NATO). To by se rovnalo zničení celého lidstva. Ale protože Izrael, Pákistán a možná i Írán mají taktické jaderné zbraně, nelze vyloučit místní použití.
Bod bifurkace: multipolarita nyní nebo později

Jak bude vypadat světový řád během této hrozící konfrontace? Na to neexistuje žádná hotová odpověď. Jediné, co lze s jistotou vyloučit, je nastolení pevného a stabilního unipolárního světového řádu, na kterém globalisté tak zoufale lpí. Svět nebude za žádných okolností unipolární. Svět bude buď multipolární, nebo nebude existovat vůbec. Čím agresivněji bude Západ trvat na své hegemonii, tím těžší bude boj – až do třetí světové války včetně.

Ale multipolarita se sama nevytvoří. Islámský svět prochází výraznými změnami. Pokud se muslimové dokážou sjednotit tváří v tvář společnému zahořklému nepříteli, vznikne plnohodnotný islámský pól. Pokud selžou, oddálí to nástup multipolarity.

Bagdádský chalífát budoucnosti

Podle mého názoru by byl optimální návrat k bagdádskému chalífátu s centrem v Iráku. V Iráku se protínají všechny hlavní linie islámské civilizace – Arabové, sunnité, šíité, súfisté, salafiové, indoevropští Kurdové a Turci. V bagdádském chalífátu vzkvétaly vědy, právní školy, filozofie a intelektuální hnutí. Ale to je jen hypotéza, i když islámský svět rozhodně potřebuje společnou platformu. Bagdád je bodem rovnováhy. Ale samozřejmě musí být Irák nejprve osvobozen od americké přítomnosti.

Zdá se, že každý z těchto dvou pólů musí prokázat své právo na existenci prostřednictvím konfliktu. Rusko se stane plnohodnotným a suverénním pólem, pokud vyhraje na Ukrajině. Čína – vyřešením tchajwanského problému.

Islámský svět – tím, že trvá na spravedlivém řešení palestinské otázky.

Pak přichází na řadu Indie, Afrika, která nyní stále zuřivěji bojuje s neokoloniálními silami Západu, a Latinská Amerika. Všechny póly multipolárního světa budou muset projít jejich testem.

A pak se částečně vrátíme k předkolumbovskému uspořádání světa, ve kterém vedle západní Evropy koexistovalo několik říší – čínská, indická, ruská, osmanská, íránská – a také samostatné silné státy v jižní Asii, Africe a Latinské republice. Amerika. I Oceánie měla své vlastní politické a sociální systémy, které byly později evropskými kolonizátory a rasisty přirovnávány k „divokosti“ a „barbarství“. Multipolarita je tedy rozhodně možná. Tak bylo lidstvo před začátkem planetární imperialistické politiky Západu v moderní době.

To neznamená, že ve světě bude okamžitě mír. Ale takový multipolární světový řád bude rozhodně mnohem spravedlivější a vyváženější. A všechny konflikty se budou řešit na základě společného, ​​vyváženého postoje – lidstvo bude chráněno před takovými excesy rasismu jako v hitlerovském Německu, v moderním Izraeli nebo v agresivní hegemonii globalistického Západu.

ZDROJ